Essence Ultime Omega Repair

Zdravím všechny pátek večer.

Dnes se podíváme na zoubek vlasové kosmetice od Schwarzkopfu, který jsem testovala už při jejím uvedení na trh :)

 

V DM-ku na ně měli akci 2+1 zdarma, tak jsem sáhla po všech třech produktech. Jinak je pravda, že nevyjdou úplně lacino s ohledem na jiné produkty od Schwarzkopfu i jejich konkurence. Šampon i kondicionér je bez akce za 199,- a BB za 159,- pokud se nepletu. Přesto jsem byla rozhodnutá je ozkoušet. Byla jsem hrozně zvědavá na výsledky, ale po prvním umytí přišlo dost velké zklamání. Vlasy nebyly po použití všech třech přípravků nijak zvlášť pěkné, spíše zůstávaly průměrné a měla jsem docela těžký pocit, což nemám příliš v lásce. Ale tyhle věci potřebují svůj čas, proto jsem ho zkoušela i nadále.
Čím déle jsem si s ním vlasy myla, tím více nespokojenosti přicházelo. Vlasy se mi po použití tohohle šamponu mastí podstatně rychleji než po jiných, nejsou tak "lehké" a ani úchvatně zářivé či jinak fascinující. Myslela jsem si, že to nakonec vzdám a pošlu celou řadu dál vyjma BB, který se mi docela zalíbil. Jen nedoporučuji používat na suché vlasy, ačkoli podle popsiku se může použít jak do vlhkých, tak do suchých. Mně to ovšem na suchých vlasech udělá trochu nepříjemný film, který mi nevyhovuje. Když ho použiji do vlhkých konečků, je to bez problémů.

Asi tak v polovině využívaného balení jsem si začala všímat radikálních změn.
Najednou ve velké míře ubyly roztřepené konečky, kterých jsem měla po porodu a těhotenství opravdu hodně, vlasy zesílily a přestaly se lámat. Jen mi teď o dost více vypadávaly, ale neřídly, protože rostly nové. Takže jsem nad Omega repair řadou nezlomila hůl a používla ji až do samotného konce.
Musela jsem se jen naučit dávat si více pozor na to, kolik a kam nanést kondicionéru i balzámu a musela jsem se smířit s tím, že prostě vlasy působí právě trochu jako "z reklamy", kde se modelky ohání sice neskutečně lesklými a hladkými loknami, ale jejich vzhled vypadá rovněž dost "těžce". Na druhou stranu to trochu vyvrací mé tvrzení, že vlasů jako z reklamy nikdy nedocílíte :D Téhle řadě se to daří docela slušně a mnozí z toho budou nejspíše nadšení.

Musím říci, že mě celá řada nesmírně překvapila. Nikdy nevěřím slibům o zacelených konečcích a konci lámajícím se vlasům, přesto tady vidím jasné výsledky. A jsou to příjemné výsledky. Tohle je opravdu poprvé, co šampon i kondicionér plní na 90% to, co slibuje. Těch 10% ubírám kvůli lesku, který opravdu nějak výrazně vidět nebyl. Ale na druhou stranu... Na obale stojí, že vrátí vlasům jejich pravý vzhled, s čímž souhlasím. A ještě jedním velkým bonusem je vůně, která se i po použití drží dost dlouho ve vlasech. Na oslavě, kam jsem šla s den umytou hlavou, mi celé mužské osazenstvo očichávalo vlasy, protože z nich cítili vanilku :D A to přeci chcete!

Balení je designově moc hezké, líbí se mi tvar obalů i snadná manipulace s víčkem, které přesto pevně drží a bílo-barevná kombinace je díky nepřeplácanosti poutavá. Jen osobně bych oželela fotku Claudie na přední straně, působí na mě trochu rušivě, a umístila ji na zadní, když už je to řada vytvořená s její pomocí :)

Michi

Týdenní Update - Pelech, Fazolka a Nákupy

Protože se počasí venku zcela nečekaně přehouplo do stavu deštivého, mrholivého a vlezlého, rozhodli jsme se nevystrkovat paty z bytu. Jenomže co doma, kde je sice práce, až se vám z toho kříží oči, ale do ničeho se vám díky zamračenému počasí nechce?
Řekla jsem si, že bude nejlepší využít získaný čas ke kreativní činnosti. A jelikož na mě stále zírá v dětském pokoji polepená zeď velkými prázdnými čtvrtkami, které maskují nesmyvatelnou změť smajlíků a čar díky černé lihovce, vzala jsem papíry, zasedla ke stol a začala se tvořit výzdoba.
Jako absoltní milovník roztomilých potvůrek a především "chibi" stylu, jsem vzala tužku, tuž a pastelky, pustila si Jump Street 21 a jala se tvořit. Jakmile byly skici hotové a tuž zaschlá, připojilo se ke mně i starší mládě a začaly jsme svorně vybarvovat. Proseděly jsme u toho půl dne a výsledkem je nějakých šest obrázků, které už obstříhané visí hrdě na zdi. Akorát mě netěší zjištění, že při téhle velikosti jich budu muset mít ještě dobrý desetinásobek, abych ten kousek celý pokryla :D

Kryptoňan se poprvé pohnul. Zní to hrozivě, ale je to tak :D
Ne, není to žádná metafora pro nějakého parazita, ani pro žádnou exotickou nemoc. To se prostě pouze tak nějak přihodilo, že jsem se dostala do stavu těhotného a protože jsem již na přelomu 13. týdnu, začínám pomličku cítit, jak se tam to malé vrtí a poskakuje. A hned na poprvé to byl podobný pocit, jako když vám kočka zklepe hlavou v blízkosti kůže. Prostě takové zvláštní polehtání a brnění zároveň :) Musím říci, že mě ten pocit dost rozesmál :D A určitě se můžete těšit nashrnutí prvního trimestru, který mám už za sebou, takže jsem z něj žádné větší zápisky či poznámky nemohla dělat a zpětně mi to přijde trochu zbytečné, takže shrnutí snad bude dostatečné :)

Neustále něco reorganizuju. Jsem tím doma a mezi přáteli známá. Ne-li přímo proslavená. Jenom naši kuchyň jsem během dvou let, co tu bydlím, přestěhovala asi pětkrát, nemluvě o tom, že nádobí, koření, dózy, kastroly a veškeré její vybavení přemisťuji téměř ob měsíc. Stále se prostě snažím najít perfektní umístění pro vše tak, abych byla naprosto spokojená. A před ostatními to obhajuju tím, že tím všem trénuji paměť, což je přeci důležité :D
Poslední organizaci tak schytalo schodiště, kde jsem se rozhodla přesunout botníky na druhou podestu a Athose vystěhovat z chodby na spodní podestu, protože s přípravami na příchod dalšího potomk jsem usoudila, že toho hromotluka nemůžu nechat jen tak pobíhat po bytě, když je jako slon v porcelánu. A aby tam chtěl být, řekla jsem si, že mu vyrobím pelech. Takže jsem celý den strávila přešíváním své milované deky z dětství na povlak ke starému, velkému, péřovému polštáři, ze kterého nakonec vznikl základ pro psí pelech. Sice jsem měla po dokončení nepříjemně otlačené prsty od jehly ze šití silných okrajů, ale slavila jsem s ním úspěch :)

Jestli něco opravdu miluju, je to brzké vstávání v raních hodinách. Nikdy nemám větší radost, než když se zvonek rozdrnčí kolem šesté a já se musím vyškrábat z postele, abych mohla někam vesele vyrazit.
Tentokrát to bylo na gynekologii kvůli vystavení průkazky a výsledkům krevních testů.
Musím uznat, že jak jsem celá otrávená mžourala přes čelní sklo auta, po návštěvě ordinace jsem odcházela naprosto vysmátá. A ne, žádný rajský plyn mi nedali :D
Pouze mi sestřička vypsala těhotenskou průkazku, takže jsem od dnešního dne oficiální těhule, řekla mi, že se s námi roztrhl pytel, protože už za tu hodinu, co ordinovali, stihla vypsat další tři a pan doktor byl stejně energický a zábavný jako v kteroukoli jinou denní hodinu. To si na těch dvou opravdu považuji a strašně ráda tam chodím :)
Nejvtipnější ovšem byla kontrola Kryptoňana ultrazvukem. Přestože už je třetí v pořadí, který se ve mně spokojeně dopéká, ani jednou tam nebylo žádné mládě tak akční :D První z počátku jen neustále mydlila ručičkama, jako by zuřivě trsala, druhého to absolutně nerozházelo a odmítal se pohnout a tenhle si tam metal jeden přemet zadruhým, rotoval kolem své osy jako dělová koule a já pod tím ultrazvukem umírala smíchy, jak se ho pan doktor snažil nahnat, aby ho mohl přeměřit. Po tomhle zážitku jsem se na třetí těhotenství začala opravdu se vším všudy těšit a jsem naprosto přesvědčená o tom, že tohle mládě bude naprostý exemplář :D

Klidně bych ho mohla přejmenovat na Nivea den, jelikož v duchu téhle značky se většina dne odehrála.
Ačkoliv jsem naprosto praktická téměř ve všech ohledech, při takových zásobujících nákupech potravin jsem docela nepoužitelná. Nemůžu se totiž dostat do velkého supermarketu jinak než vlakem a táhnout téměř dvoutýdenní nákup právě takhle není zrovna proveditelné. Alespoň ne v mém případě, protože takovýhle nákup většinou obsahuje něco kolem deseti nacpaných tašek. Proto chytře využívám on-line služby Tesca, takže si vše v klidu nakoupím doma, oni mi to pohodlně dovezou a já mám o starost míň. Je to super vychytávka pro nemobilní jedince jako jsem já, ale tentokrát jsem se na nákup těšila především proto, že obsahovalplnou tašku právě produktů značky Nivea, které jsem se rozhodla otestovat. A hned jsem se do toho samozřejmě pustila!

Konečně se jeden den pořádně vyčasilo a nepřetržitě nepršelo, takže volba byla jasná. Předala jsem mláďata ke hlídání babičce a rozjela se nakupovat zimní boty.
Tedy původně bylo v plánu dojít do Daichmanna, kde měli docela pěkné boty pro děti, tam pořídit zimní obuv mláďatům a cestou zpátky se stavit u veterináře pro pár nezbytností a v DMku pro Rimmel laky z nové Kate kolekce. Jak už to tak ale bývá, celé to dopadlo úplně jinak.
Také to přeci znáte, když se někam vlečete přes celé město, protože tam seženete za dobrou cenu přesně to, co sháníte a když tam konečně jste, zjistíte, že se vám to vlastně vůbec nelíbí. Něco takového se stalo samozřejmě i mně. V Daichmannu mě dětská obuv příliš neoslovila, nakonec jsem tam ale v posledním okamžiku objevila docela pěkné klučičí botky, kterých jsem se chopila. A když jsem už chtěla odejít, narazila jsem na DOKONALÉ boty na zimu pro sebe. Jenomže sobě jsem boty kupovat nepřijela, doma jich mám přeci dostatek. Ovšem to by tyhle nesměly být zlevněny o 50%! No... Nakonec šly s námi, jak jinak. A protože jsem z nich byla tak nadšená, úplně jsem vypustila z hlavy nutnou zastávku u veterináře. Namísto toho jsem se zastavila v dalším obchodě, kde jsem koupila dětská pyžama, k tomu pár dalších nezbytností a vesele si to štrádovala do obchodního domu, jestli tam najdu nějaké boty i pro starší.
Našla jsem. Jako obvykle mě CCC nezklamalo a pořídila jsem velice pěkné botky, ke všemu s 20% slevou, která platila do neděle. Celé jsem to pak završila samozřejmě v DMku, kde jsem se zvysoka vyprdla na laky od Kate a místo toho si odnesla Chubby Sticky od Astoru, paletku, tvářenku a krásný podzimní odstín laku od Essence a další hromadu samozřejmých nezbytností. Hlavní ovšem bylo, že jsem si omylem koupila místo mezizubních kartáčků naprosto neužitečná párátka! No mohla bych ten nákup zakončit lépe?

A to se říká, že neděle má být dnem odpočinku. To u nás tedy opravdu neplatí :D Sotva jsem se vyhrabla celá nevyspaná pro probděné noci z postele, už na mě zlověstně koukaly klíče od práce, do které jsem musela chtě nechtě vyrazit. Sobotní večer se u nás totiž nesl v duchu Vinobraní, takže mi celou noc za hlavou vyhrávala kapela a lidi divoce oslavovali, abych se dneska nenudila.
Nakonec to tak hrozné nebylo, přestože jsem tím celé odpoledne ukázkově zabila. Ono uklízet a spravovat věci po takové akci je vždy velice zábavná a užitečná činnost, to mi můžete věřit :D Připadám si velice záslužně a ušmudlanou podlahu zajisté všichni velmi ocení. Tak!
Na druhou stranu, krátká procházka po lese vedle úchvatně rozblácené cesty byla kupodivu osvěžující a  mladší mládě tenhle týden oficiálně přestalo spát přes den, takže mi končí alespoň dvouhodinový odpočinek přes odpoledne. To se ale zvládne. Prostě musím být dopoledne více akční, aby se utahal a bez řečí to sem tam po obědě ještě zalomil :D

Balea Dusche Ölperlen

Zdravím všechny při čtvrtečním večeru.

Když už jsem dnes začala tak "neveselým" tématem, přidám navrch něco příjemnějšího. Malou osobní recenzi na Balea sprchové gely :)

 

Tenhle druh sprchového gelu mi přijde dost rozdílný oproti běžnému sortimentu, co Balea nabízí. Vím, že je všeobecně oblíbenou značkou díky velmi dostupné ceně, pěkným obalům a relativně kvalitní službě, ale mně obvykle jejich produkty příliš nevoní. Především tedy sprchové gely, krémy a deodoranty, protože když k nim přičichnu, najednou mám čumák plný něčeho umělého a přehnaně výrazného, což zrovna mít nemusím. Hlavně uměle působící vůně mi vadí, intenzivní ani ne, pokud mi dobře sedne. Tady mě ale zaujalo průhledné balení i gelová konzistence, se kterou jsem se v letním období velmi skamarádila. Tak jsem to šla s riskem očichat a kupodivu, vonělo to suprově.

Po koupi a ozkoušení fialové verze s názvem Queen of the night jsem hodně rychle sáhla i po verzi Mandelblüten Duft, až tak jsem z toho byla nadšená. Queen of the night má krásnou provokativní vůni, která bezvadně sedí na svůj název. Jestli se chystáte někam večer, je tohle skvělá volba do sprchy, to mi tedy věřte. U Mandelbüten se jedná spíše o svěží jarní-letní vůni, která vás nakopne po ránu, ale nepoužila bych ji ve sprše v případě, že chci jít chvíli na to cvičit. To by se mi totiž asi nechtělo :D

 

 

Malé olejové perličky se rozpustí po aplikaci na kůži, což je docela zábava, ale v celkové konzistenci to příliš necítíte. Co mě ovšem hodně překvapilo, byla výdrž vůně po koupeli. Opravdu jsem nečekala, že ze sebe vůni ucítím i po osušení a byla s tím smířená, proto jsem koukala, když ze mě po uschnutí vůně byla doslova cítit. Tudíž jsem ji necítila jen já, ale i lidé v mé blízkosti. A do doby, než jsem šla spát, to vydrželo, což je pro mě velké plus. Osobně se totiž raději krémy a mléky natírám až po ránu a jít do postele voňavá i na dálku je věc, co se mi prostě zamlouvá.

Proč se ale o těhle sprchových gelech zmiňuji právě teď, je jejich hydratace. Není to sice až takový zázrak, jak přípravek slibuje, alerozhodně je víc, než slušná. Na jaře a v létě, když jsem poprvé sprchový gel zkoušela, mi nepřišel zase tak fascinující, nebyl však ani špatný. Stačilo mi přimáznout klouby a bylo to dobré. Teď jsem po něm však na podzim sáhla znovu a byla vážně hodně překvapená! Hydratace mě opravdu překvapila a můžu naprosto s klidým svědomím říci, že už po třech dnech používání se opravdu namazat nemusím, protože mám kůži na rukách i nohách krásně hladkou a jemnou, žádné suché šupinky. Pokud tedy někdo nemá vyloženě suchou kůži, že by se bez natření loupal jako had, měl by mu tenhle sprchový gel udělat stejnou službu :)

 

Díky průhlednému plastovému balení se budete moci barevným gelem s plavoucími perličkami kochat při každé návštěvě koupelny a musím uznat, že za těch pár korun to na poličce v koupelně nadělá spoustu parády. Takže pokud se zrovna rozhlížíte po něčem zvláščňujícím a voňavém na sychravý podzim, koukněte v Dmku po téhle Balee :)

Michi

Poprask roku aneb Blogerka 2015

Ano, ano, už je to tu zas. Již třetí ročník soutěže, ve které se vybírají nejúspěšnější blogeři a vlogeři za daný rok. To je bomba sama o sobě, no ne? Popravdě, řekla bych, že ani ne, ovšem pořádně tikající bombu z toho udělali všichni přihlížející, v těsném závěsu s těmi zúčastněními. Nebo mi to tak alespoň přijde.

Poslední dobou se opět hodně propírá blogová a vlogová scéna, ostatně jako každý rok v tomto období, kdy se blíží zmiňovaná soutěž. Jen se mi zdá, že rok od roku se vytváří stále větší tlak skrze horší a horší reakce diváků, rýpání hejtrů a celkově negativního postoje, jež někteří zaujímají. Otázkou je, proč to tak je. Proč negativní vlnu šíří nejen diváci a čtenáři, ale dokonce i samotní blogeři?

Osobně si myslím, že je na obou stranách důvod absolutně identický. Ti, co přihlíží prostě nemohou něčí úspěch rozdýchat, ať už proto, že je jim daná osoba nesympatická, že patří mezi skálopevné fanoušky jiného blogera, který tím pádem prohrál, nebo proto, že je bodá osten závisti, kolik si toho vítěz odnese a za co vlastně? Že dostane kupu věcí zadarmo a jen o tom něco napíše nebo natočí? A za to dostane další věci zadarmo? To je přeci otřesné a strašně nespravedlivé! Ani snad nemá cenu zmiňovat, že takhle snadné to opravdu není, ale když si to osekáte a zjednodušíte na absolutní kostru, pak ano, přesně za tohle bloger či vloger získal vítězní místo. Protože umí podat věci takovým způsobem, který osloví nejširší publikum a dokáže zaujmout. Můžete se postavit na hlavu, ale nespravedlivé na tom nic není. Každý umíme něco. A jen hlupák toho nevyužije pro své dobro.

Potom tu máme blogery a vlogery samotné, které se dělí na dvě skupinky, jak jsem stačila vypozorovat. Tedy přesněji na tři, ale pokud budeme mluvit o těch negativních, tak jen na dvě.
Nejprve tu máme ty, jež se také účastní soutěže, ale nevyhrají, popřípadě se ani neumístí a skončí kdesi v zapomnění mezi desítkami podobných blogů. Tam je to pravděpodobně čirá závist či pocit pokoření a ublížení, že oni nezvítězili, přestože jsou stejně dobří, možná dokonce lepší a rozhodně si to zasloužili! Kde je ale potom chyba? Nespravedlivá porota? Vše je podplacené? Je to o známostech, které vítězové mají a oni ne? Možností je nespočet. Ale co třeba pouhý fakt, že prostě tak dobří či ojedinělí nejste? A že chyba bude s největší pravděpodobností právě u vás? Jen těžko si člověk dokáže připustit vlastí chybu a vyrovnat se s podupaným egem. Nicméně, pokud vám mohu poradit, vykašlete se na negativní emoce. Ano, jsou na místě a máte právo cítit se zhrzeně. Jenomže takový pocit by vás neměl ochromit na více než pár hodin a v tu dobu je nejlepší držet se na míle daleko od mobilů, tabletů, notebooků a dalších podobných věcech s přístupem na internet. Ve druhé fázi byste si měli sednout ke své práci a podívat se objektivně na své výsledky snažení. Vážně není co zlepšit? Máte všechno perfektně nafocené, popsané, rozepsané, přidáváte pravidelně nové články a stejně to nefunguje? Potom možná není na škodu si uvědomit, že tohle nejsou jediné parametry, co vám zajistí výhru a spoustu fanoušků, protože takových blogů a vlogů jsou tu desítky. Ono to chce také trochu osobitosti a originality, jinak se uplatníte leda tak v nějakém časopise, kde se ztratíte mezi stejně "profesionálními" redaktory. Rozhodně vám ale k příští výhře nepomůže, když budete předem házet na ostatní špínu, očerňovat je a pomlouvat. To vám totiž s největší pravděpodobností zajistí především to, že nikdy nevyhrajete.

A druhá, podstatně menší skupinka, je tvořena zarytými odpůrci této komerční soutěže a jí podobných. V tom bych neviděla žádný problém. V dnešní době máme spousty alternativně smýšlejících lidí, které masové akce a podobné mainstreamové záležitosti spíše znechucují. A určitě mají právo na to svůj názor vyjádřit. Jen mi nejde na rozum, proč to musí dělat rok co rok? Pokud mě něco opravdu tak moc nezajímá nebo tak moc znechucuje, proč se tím budu každý rok zabývat a věnovat tomu svou pozornost? Protože je toho přeci všude plno a mně to strašně drásá nervy? Já tedy nevím, ale sama Blogerku roku sleduju a přitom musím vyloženě hledat, abych si o tom něco přečetla, takže nedokážu pochopit, co za stránky to navštěvují, že to na ně "křičí ze všech stran" :D Přijde mi tedy značně pokrytecké, když pokaždé vidím, jak si vzájemně gratulují, že jejich blogy nikdo naštěstí do té frašky nenominoval, že by se toho za žádnou cenu účastnit nechtěli a nedej bůh, kdyby snad dokonce vyhráli? To by se musel nejspíše celý vesmír otočit vzhůru nohama, protože to by se stát ani nemohlo, když je to celé tak zmanipulované. A ke všemu jsou porotci idioti, jo!
Nechci nikomu brát jeho přesvědčení, ale na mě to celé působí stejně závistivě jako chování ostatních. Pouze s tím rozdílem, že si tito lidé uvědomují, že na výhru svým počinem nemají, ale aby neztratili tvář a nemuseli prožít to zklamání, kdy přeci jen trochu doufají, že by snad zvítězit mohli, ale nakonec se tak nestane, raději se stavějí do role toho, kdo o to přeci vůbec nestojí a pro koho je to celé naprosto trapná záležitost. Takže jsou v závěru úplně stejně negativističtí, pomlouvační a já si jen říkám, jestli to vážně máte zapotřebí.

Patřit mezi sledované blogy, nejspíše by se na mě teď všichni popíchnutí osopili, jak to můžu posuzovat, když jsem s blogováním teprve začala a vůbec nic o tom nevím, jenomže... Blogovala jsem ještě v době, kdy byly blogy na samotném počátku vzniku a i když jsem s tím pak přestala a nějaký čas ani celou tuhle sféru nesledovala, poslední 2 - 3 roky ji zase docela poctivě pozoruji a myslím si, že i pouhý čtenář či divák si může utvořit docela dobrý obrázek o tom, jak to mezi blogery, vlogery a jejich příznivci či odpůrci funguje. Samozřejmě je to celé ale jen můj vlastní názor, se kterým někdo souhlasit může, někdo nemusí a je to každého věc. Každý člověk by měl být schopný utvořit si vlastní názor na druhé. Jen jsem toho názoru, že by všichni lidé mohli zkusit být více přejícní, pozitivní, přátelští a otevření, namísto opaku a více se snažit zapracovat sami na sobě než hledat chyby na druhých, přestože je to ta těžší cesta :)

Jinak všem nominovaným přeji hodně úspěchu, nepropadnutí negativním emocem při neúspěchu a výhercům předem mockrát gratuluju! Kdo ví, třeba se tam za pár let objevím na stupních vítězů taky! :D

Michi

Vítejte!

Slušností bývá pozdravit, když někam přijdete, ale pokud u sebe někoho vítáte, jako hostitel máte povinnost návštěvu řádé uvést. Takže se toho chopím a přivítám vás ve svém doupěti :D

Ahoj a vítejte.
Právě jste se, ať už náhodou, naprostým omylem či cíleně, ocitli na mém blogu, který by měl být odrazem mého života.
Nikdy mě příliš neužilo na psaní deníčku jen tak pro sebe a přestože jsem si řeka, že se do víru blogování už nevrhnu, nakonec jsem se nechala zvyklat :D
Kdysi jsem už nějaký ten blog vlastnila, což bylo ještě v době mojí náctiletosti, kdy blogy teprve zažívaly svůj zrod a měla ho hrstka vyvolených. S dnešní rozsáhlou blogosférou se to absolutně nedá srovnávat. Takže se dá říci, že v blogování patřím mezi naprosté dinosaury. A to přitom zase tak stará nejsem! :D
Na závěr doufám, že se vám tu bude líbit, stanete se mými příznivci nebo si na mě alespoň zvyknete a občas mě zaskočíte navštívit :)

Přeji vám příjemně strávené chvilky,
Michi