Novoroční předsevzetí

Kdo by si je každý rok nedával a zároveň nedoufal, že je opravdu dodrží?

No budiž, pár takových by se našlo.
A popravdě, já mezi ně patřila dost dlouhou dobu.
Přišlo mi to totiž naprosto zbytečné.
Proč si dávat nějaká předsevzetí ve snaze na sobě něco změnit právě na počátku Nového roku, když to samé můžu udělat kdykoliv během něj?
Protože je to nový začátek a to má člověk obvykle spoustu elánu do všeho nového.
Pravda.
Ale ne tak úplně.

U mě to třeba vůbec neovlivňuje to, jestli je začátek týdne, měsíce, roku nebo dne. U mě to ovlivňuje jen můj mozek. Nebo co tohle vlastně řídí.
Prostě vím, že chci nebo musím něco změnit, ale dokud se jednou ráno neprobudím a nesignalizuje mi v hlavě červené světélko, že je ten správný čas, nedokopu se k tomu, ani kdyby trakaře padaly.
Přesto jsem si letos několik Novoročních předsevzetí dala.
Ale jenom proto, že jsem k tomu dospěla už předtím a jelikož se to plus mínus sešlo ke konci roku, řekla jsem si, že z toho tedy udělám souhrn předsevzetí na Nový rok.
Protože já od roku 2016 očekávám opravdu hodně.
A vy byste měli také, jelikož pro spoustu z nás je to rok s číslem 1, který má přinést spoustu nových začátků.

Takže co jsem si to vlastně zadala jako svá předsevzetí?

Bod č. 1
To by měl chtít prostě každý, no řekněte. Co to ovšem znamená u mě?
Především trochu zlepšit svůj jídelníček a celkový postoj sama k sobě.
Takže ne, nestane se ze mě vegetarián, ani vegan, nedám se na bio a nenechám se ani posednou eko mánií. Přesto v poslední době pozoruji, že mě stále více a více zajímají bylinky, příroda a vše, co jsem měla ráda už jako malá, ale běžný život to postupně vytěsnil. Což je velká škoda.
Proto stále více navštěvuji zdravou výživu, pomalu skupuji zásobu nejrůznějších bylinek a více si začínám všímat i pečující kosmetiky, která je ryze přírodní, protože mi to je prostě sympatičtější. A v zájmu nové osvěty se do toho snažím navést i většinu rodiny.
Protože ve více se to lépe táhne, no ne?

Bod č. 2
Tohle je můj věčný boj.
Pokud jde o organizační schopnosti, jsem nepřekonatelná.
Do jednoho dne dokážu vtěsnat tolik věcí, že to až není možné a dodržet je na sto dvacet procent.
Jenomže potom zjišťuju, že si toho beru prostě moc a chybí mi tam prostor na odpočinek a relax, což se začne kupit a nakonec to vyústí v maximální lenost. A když mě přepadne lenost, zkuste se mnou pohnout. Na to by vám ani traktor nestačil.
Tudíž jsem usoudila, že je na čase všechno přehodnotit a uspořádat si denní program o něco lépe.
Tedy méně nabitě, ale více efektivně.
Jen mi je naprosto jasné, že s mým pomateným vnímáním času a lidských možností to tak snadno nepůjde...

Bod č. 3
K tomu není skoro co dodat.
V loňském roce jsem se oběma činnostem věnovala opravdu minimálně, přestože patří mezi mé nejoblíbenější.
Čtení je pro mě zábava, díky které čerpám inspiraci, dozvídám se něco nového a udržuji si v relativně dobrém stavu i svoje jazykové znalosti.
Na druhou stranu psaní je věc, které jsem se chtěla od dětství věnovat profesionálně, dokážu se při ní vybít, rozšířit si obzory své fantazie a jak jinak, než uplatnit jazykové znalosti.
A kdo za to nevěnování se vlastně může?
Ano, moje neschopnost rozvrhnout si věci tak, abych občas i relaxovala. Protože to se dělá s knížkou nebo při vypouštění svých myšlenek do světa nejlépe.
Nemyslíte?

Bod č. 4
Absolutně nejdůležitější bod na celém seznamu!
Protože nezbláznit se, to je pro matku tím nejpodstatnějším a právě na to se celý čas soustředí.
A že to není nic snadného, to mi tedy můžete věřit.
Vážně!